- Písmeno e /ø/ se nevyslovuje é /e/.
- Zvuk /ə/, který je také jméno patého písmena francouzské abecedy se dá ještě zapsat eu (s výjimkou příčestí minulého slovesa avoir, kde se skupina obou písmen vyslovuje /y/).
- Zvuk /e/ zapíšeme é jako ve jménu Éric. Obvykle otevřené /ɛ/ psané dvojicí písmen ai se může vyslovit jako zavřené /e/ v některých slovech jako maison, raison, laisser, nebo jde-li o koncovku první osoby jednotlivého čísla budoucího času, např. je viendrai.
- Písmeno e nikdy nevyslovujeme nachází-li se na konci slova a proto se v tom případě nazývá němé e. Musíme ale nutně vyslovovat souhlásku, která se popřípadě nachází před ním.
Srovnejte : la porte /lapɔʀt/ a le port /løpɔʀ/ - Uvnítř slova, mluvčí někdy spolkne zvuk /ø/. Foneticky se normálně takový mizivý zvuk píše /ə/. Větu
Je ne veux pas regarder ce film
uslyšíte /ʒənəvøpaʀəgaʀdesəfilm/ nebo /ʒənvøpaʀgaʀdesfilm/ - Končí-li slovo zvukem /e/, může to být koncovka infinitivu nebo příčestí minulé pravidelného slovesa, respektivě –er a –é, nebo koncovka druhé osoby množného čísla všech časů –ez, nebo ještě podstatné jméno končící na –et, např. muret.
- Nachází-li se písmeno e /ø/ uprostřed slova před zdvojenými souhláskami, pak se musí číst jako otevřené /ɛ/.
Srovnejte : nous jetons /nuʒətɔ̃/ – je jette /ʒəʒɛt/